Ten kdo s námi bude výt, bude se i dobře mít.

Člověk žil odpradávna  v úzkém svazku s přírodou, pojítka se však od nepaměti uvolňují. Porušování přírodního řádu nabralo na intenzitě hlavně v nedávné historii. Je toho tolik, že být přírodou, už bych se naštval a začal s tím něco dělat. Já si myslím, že se již tak děje a příroda nás trestá, přestože mnoho z nás si toho ve svém krátkém životě ani nevšimne nebo to popírá. Je mnoho přírodních zákonů, které lidstvo porušilo. Každý z nás by byl schopný jich i několik vyjmenovat. Ale já bych chtěl poukázat zrovna jen na jeden případ.

Co by vlastně příroda, kdyby mohla mluvit, řekla na naši společnost postavenou na sociálních základech. Vždyť je to nepřirozené. V přírodě přeci vždy přežije jen ten silnější či schopnější. Můj pes si na menšího dovolí, ale stáhne ocas pokud potká většího. Vždyť je to logické a normální, proto se to dobře chápe a má to hned smysl.

Viděl někdy někdo svého psa, rozdělit se s jiným čtyřnohým kamarádem o potravu? Proč by to asi dělal, vždyť příroda umí být tak krutá a horší časy můžou přijít kdykoliv. Proč raději nemít trochu toho tuku pod kožichem. Zima může být zlá.

Je to tedy sobectví nebo instinkt, když se člověk chce zajistit. Je to přeci proti přírodě, pokud to, co jsme si svou silou a schopnostmi vydobyli, pak dobrovolně přerozdělili i mezi ty ostatní, slabé a neschopné pokojové psíky. V čem se člověk liší od psa?

Ale už ani ti psi nejsou, co bývali. Když uvidí kočku, tak ji proženou jen tak ze zvyku. K večeři si ji nedají, to si raději počkají na dávku od pána. Je to hrůza, co se ve světě děje.

Vlk to je jiný kádr, nezhýčkán civilizací, v souladu s přírodou prohání ovce po Beskydech. Ten nečeká na dávky. Jde si za svým a uznává právo silnějšího. Slabší se musí podvolit, nebo umírá. Selekce je jistota, vždyť klíč je tak jednoduchý. Zapomeňme co je to morálka, rozum a cit. Odhoďme veškeré kulturní břímě a žijme zase s přírodou. Buďme opět vlky. Ten kdo s námi bude výt, bude se i dobře mít.